Hymna blogu:

Muzikální skříňka blogu:

Nálada blogu:
Jsem agresivní,zlá,nikdy vám Pls nehlásnu ani nejuknu na blog,a ten,kdo bude spamovat dostane kopanec do zadku tak hnusnej komentář,že praskne vzteky.
Mějte se jak chcete,

Park-povídka pro Veru ^^

1. dubna 2012 v 19:49 | Foxx |  Jednorázovky
Přemohla jsem se a píšu ji odznova.Hrmpf.Ale už jsem chytřejší-nastavila jsem si automatické ukládání,urrr.
Vero-reklamace příjmám.Pokud se ti v něčem příčí-v pohodě.Napiš.Pokusím se vyhovět =D
P.S.:Ta povídka pro mne byla skvělá!!

,,Veroniko!Dělej!Kde jsi?"
,,Pooočkej mami!"
Stěhování.Už zase.
,,Dělej!"
,,Ano,vydrž chvíli!"
Rozběhla jsem se ve směru matčiného hlasu.V rukou jsem pevně svírala kartonovou krabici plnou hygienyckých potřeb.
,,Verčo!Auu,ty cvoku!"
Sakra.Omylem jsem to napálila do svého sedmiletého bratra.
,,Sory,Davide."
,,VERONIKO!!"
,,Už jsem tady,mami."
,,Vem tohle a to zrcátko.Jdi to dát do auta,dobře?"
Přikývla jsem a zaklusala v ukázaném směru.
S úlevou jsem plácla náruč svých a rodičovských krámů do dodávky,která parkovala před domem.
Matčin vzrušený hlas,zvířený prach a chaos-to vše mi bylo dobře známo.
Máma pořád potřebuje něco měnit.A nejčastěji je to bydlení.
,,Veroniko,neloudej se!"
Povzdychla jsem si a znova vešla do dveří.
......................................................................................................................................
Za dvě hodiny jsme byli na místě.
Byl to krásný řadový domek.Vdechla jsem svěží vzduch a rozhléhla jsem se.
Což,vypadá to tady přijatelně.
,,Děti,jděte se tady porozhlédnout.My s tatínkem a stěhováky to tady vyložíme.Dobře?"
Otevřela jsem ústa,abych odpověděla,ale po mamča se slehla zem.
Nechápavě jsem zavrtěla hlavou a natáhla jsem ruku.David gesto pochopil a pevně se chytil mé dlaně.
Chvíli jsme šli mlčky.Rozhlíželi jsme se nalevo i napravo-vždyť toto bude náš domov,dokud se mamuška nerozhodne zase zkusit štěstí jinde.
Zahnuli jsme za roh.
A zastavili jsme se.
Byl to nádherný,překrásný,obrovský zelený park.
Žádné mrňavé skupenství stromů s poletujicími odpadky.
Cítila jsem,jak se mi v hrudi zvedá obrovská vlna štěstí.Popadla jsem Davida a ve vzduchu jsem s ním zatočila.
,,Uíííííí!" pištěl nadšeně bráška.
Chvíle,a už jsme stáli na zelené trávě.Vítr mi zadul do tváře.
S řevem jsem povalila Davida na zem.Křičeli jsme,hráli jsme si,prali jsme se.
Byla to paráda.Takhle jsme si neužívali už dlouho.
A co teprve,když jsme objevili dětské hřiště...!
Domů jsme se vrátili rozcuchaní a s čarvenými tvářemi.
Máma vypadala podobně jako my.
,,Našli jsme skvělý park!" vykládal nadšeně brášule a vyhodil svou botu do vzduchu.
,,To je sice skvělé,ale obuv rozhazovat nebudeš," usadila ho nesmlouvavě máma.Pak se usmála.
,,Už jsme vám přestěhovali nábytek do pokojů.Budete je mít vedle sebe."
Vydali jsme ze sebe válečný pokřik Daveronického kmene,který byl založen námi už dva roky nazpět.
Vrhli jsme se na postele.
Byla jsem šťastná.Věděla jsem,že za moji skvělou náladu může park.
.....................................................................................................................................
Byl večer.Vracela jsem se z dopoledního vyučování.Byla už poměrně veliká tma ale já se z nějakého důvodu rozhodla,že půjdu přez park.le
Uplynul měsíc od našeho nastěhování.
Bylo to podivné.Tato škola mi plně vyhovovala-dalo by se dokonce říct,že tam mám kamarádky.
Všechny dosvadní školy byly hrozné,nejvíc ta minulá.
Ne že by mne tam šikanovali,to ne-já bych se nedala.To já ne.Ale byla jsem ve třídě plné frajerů,nán a emáků.Všichni se se mnou odmítali bavit a měli mne za šprta jenom kvůli tomu,že jsem s učením nemám žádné problémy.
Procházela kolem stromů.Vonělo to tady jako v rajské zahradě.
,,Taky se ti tady líbí?"
Úlekem jsem málem nadskočila.Otočila jsem se.
Za mnou stála holčina průměrně stejného věku jako já.Potěšeně na mě hleděla.
,,Tady je to parádní,viď?"
Beze slova jsem přikývla.
,,Nevadí ti,když půjdu chvíli s tebou?"
,,N-nevadí."
Usmála se na mě.Pak pozvedla hlavu a zadívala se na ztemnělou oblohu.
Zvědavě jsem si ji prohlížela.Vlasy měla stažené do ohonu a hnědá čurpina jí spadala do čela.Měla na sobě široké džíny a lehkou bundu.
,,Je to tady krásný," rozhodla jsem se prolomit ticho.
,,To teda je," ozvala se.
,,Jak se jmenuješ?"
,,Jsem Lucka.A smím se já zeptat tebe na jméno?"
,,Samozřejmě.Veronika."
Otočila hlavu a široce se na mne usmála.,,Verča," pronesla zamyšleně.
,,A kolik ti je?" pokračovala jsem v dotazníku.
,,Čtrnáct."
,,Mně taky."
Odmlčela se.
,,Máme toho hodně společného," řekla konečně.
Chtěla jsem se jí zeptat,co tím myslí,věk,nebo ještě něco jiného,ale najednou jsem ucítila,že mě někdo povalil do trávy.Z nějakého důvodu jsem se nelekla,ba naopak- začala jsem se zuřivě vzpouzet.
Na krku jsem ucítila něco studeného.
Nůž.
Polkla jsem.
,,Pokud se budeš bránit,tak budu zlý,holčičko," zachraptěl nějaký hlas.
Ztuhla jsem.
Úchylák.
,,Lucko?Lucko!Pomoc!" pískla jsem vyděšeně.Nikdy v životě jsem se tak nebála.
Ale ona byla pryč,jednoduše zmizela.
,,Buď zticha," zavrčel zase ten divný mužský hlas.Bolestivě mi stiskl ruce.
Najednou jsem pochopila,co musím udělat.
S neuvěřitelnou silou jsem ho odstrčila od sebe a vymrštila jsem se na nohy.
Úchyl vypadal překvapeně.
Čepel ostrého nože se ve světle pouliční lampy zaleskla.
Bez váhání jsem ho do ruky kopla.Nůž odletěl do tmy.
Kopla jsem ho ještě jednou,tentokrát do břicha a on se svíjel bolestí.
Nechápala jsem,co se děje,ale váhala jsem situace využít.Zápasnickými chvaty jsem se s ním vypořádala.
Dostala jsem rozum,teprve když padl na zem.
Nějakou dobu jsem nad ním stála těžce oddychujíc.Potom mi došlo,co se stalo.
Třesoucími se prsty jsem vyndala mobil a vymačkala číslo.
,,H-hálo?Policie?"
......................................................................................................................................
Doma jsem dostala pořádně za uši.
Táta bez přestání mluvil,máma brečela a David se mi pověsil na krk a odmít ze mne slézt.
Policie tohodle pedofila už dávno hledala.Nikdo nedokázal pochopit,jak jsem dokázala chlapa skoro dvakrát vyššího,než já,zkopat do kuličky.
,,Nevím.Já vážně nevím," opakovala jsem dokolečka.
O Lucce jsem nikomu nic neřekla.
,,Slib mi,že už se to nikdy nestane," vzlykala máma.
Objala jsem ji.
,,Nestane," řekla jsem přesvědčeně.
......................................................................................................................................
Ráno do dveří zazvonila nějaká paní.Byl víkend,proto jsem šla otevřít já.
V rukou tiskla papírový kapesníček.
,,Mohla bych si s tebou promluvit?"
Souhlasila jsem.Šla jsem s ní do své místnosti.
Ona se slabě usmála.
,,To je tvůj pokoj?To Lucčin byl taky."
Sevřela jsem ruce v pěst. ,,Lucčin?" zeptala jsem se a snažila jsem se,aby můj hlas zněl normálně.
,,Ano,moje dcera.Bydleli jsme tady a ona to tady milovala.Hlavně ten park..." najednou si povzdechla. ,,Lucinka...zemřela v autohavárii," zašeptala.,,Už je to víc jak měsíc."
,,To..je mi líto." soucitila jsem s ní.Upřímně.
,,Dozvěděla jsem se,jak se na tebe pokoušel ten úchyl."
Zamrazilo mě.
,,To na ni taky.Udělala s ním přesně to samé,co ty...Ležel dlouhou dobu v nemocnici.Ty taky navštěvuješ kroužek karate?"
Před očima se mi udělalo temno.
Psáno 1:40 hod. Kdo zkopíruje,toho navštíví malá hnědovlasá bestie a rozřeže ho smyčcem od houslí.
Foxx.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 1. dubna 2012 v 20:39 | Reagovat

Fjůů, parádní kousek!

2 Jeffree Michael Metalist Black Jeffree Michael Metalist Black | Web | 2. dubna 2012 v 20:12 | Reagovat

Wow...nádherná povídka. Povedla se Ti...:)

3 Vera Vera | Web | 3. dubna 2012 v 14:12 | Reagovat

tyjo!! tys mě odhadla doslova na jedničku! 1. nesnáším, když mě někdo buzeruje a za 2. jedna z mých super kámošek se taky jmenuje Lucka! (telepatie? :D) a s tím uchylem to byl super nápad!! vážně skvělá skvělá skvělá!!! :D jsi hodná že se ti do toho chtělo znovu :)

4 VelííQ VelííQ | Web | 3. dubna 2012 v 21:51 | Reagovat

Super povídka ^^ Povedla se ti :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama